Co NE-říkat při přijímacím pohovoru

Člověk žije v systému. Aby mohl „přežít“, musí se systému přizpůsobit. Chcete děti? Chcete kariéru? Oboje dohromady jde v rámci systému jen velmi těžko.

Jak běžně probíhá přijímací pohovor do zaměstnání:

Q: Váš životopis se mi velice líbí. Je skvělé, že jste aktivní. Vidím, že máte zájem o tuhle práci. Děláte to a to. Hm a plánujete také to a to. Zajímavé, líbí se mi to.

Měl/a bych ještě jednu otázku. Ovšem správně bych se na ni neměl/a plát. Vy však vypadáte, že byste chtěla mít děti...

A nebo sofistikovaně.

Jaké máte životní hodnoty a vize?

A1: Na prvním místě je kariéra.

Pokud to myslí upřímně, je taková žena nejspíš nezralá osobnost, bojí se nést odpovědnost, možná je pohodlná.

Jaký benefit bude mít zaměstnavatel?

Tato žena nebude doma s nemocným dítětem. Bude většinu času věnovat práci. Nebude ji tedy nic rozptylovat. Zdánlivě by měla být ideálním zaměstnancem (robotem). Ale když se podíváte pod pokličku, možná objevíte to, co byste ani nechtěli vidět. Pakliže navíc pracuje v pomáhající profesi, denně se setkává s lidmi nebo dokonce s dětmi, kolik empatie a pochopení může nabídnout?

A2: Kariéra je na prvním místě, samozřejmě.

Rodinu chce, ale práci potřebuje, aby měla z čeho žít.

V takovém případě se snadno stane, že si brzy najde partnera a rodinu si založí. Ovšem v ten moment se vytratí důvěra mezi ní a zaměstnavatelem. Pokud se však systému obětuje zcela, může se pak stát to, že nebude mít žádný trvalý vztah, natož pak děti. Nebo v momentě, kdy se bude cítit dostatečně připravená na rodinu (má dostatek peněz na kontě, vysněný dům či byt, obstojný šatník,...), vysadí antikoncepci, očekává a nic. Pak už je pozdě plakat nad tím, co by bylo kdyby. Už to slovo „obětovat se“, ať už kariéře nebo rodině. Ani jedno není dobře. Po nějaké době v sobě člověk cítí takovou pachuť, odevzdává kus sebe něčemu/někomu a není mu v tom dobře. Chce to zpátky v podobě úroků, které však nikdy nepřijdou.

A3: Rodina.

Pokud odpoví takto, právě si podřezává pod sebou větev. To už by musel být zaměstnavatel buď padlý na hlavu nebo úplně zoufalý, aby takovou ženu přijal.

A4: Rodina i kariéra.

Takto by odpověděla většina žen. Troufám si říct, že každá zdravá žena v produktivním věku chce mít děti, rodinu a světe div se i práci, která ji baví!

Ovšem tu druhou část odpovědi už zaměstnavatel neslyší a uvažuje jako u A3.

Na otázky kolem rodiny a dětí se sice nesmí ptát, ale běžně se to tak děje. Přitom takový zaměstnavatel má velice krátkozraké uvažování. Žena matka bývá výborným zaměstnancem. Prošla si snad tou nejdůležitější životní etapou. Pokud dělá práci, která ji baví, bývá empatická, vstřícná, výkonná, loajální a má lepší organisační schopnosti. Rozhodně má, co nabídnout.

Pak se však nemůžeme divit, že se společnost vyvíjí tak, jak se vyvíjí. Kam tato společnost spěje?! Děti se rodí hlavně sociálně slabším spoluobčanům a přistěhovalcům. Viz. předchozí článek. Lidé inteligentní, zdraví, kteří to mají v hlavě srovnané, mají jen jednu možnost - vymanit se ze systému, postavit se na vlastní nohy a začít podnikat. I za cenu toho, že pak musí zcela změnit svůj obor, hodit za hlavu všechny ty dlouhé a náročné roky studia a začít znova od nuly. Udělat tento krok je pro odvážné. Říká se však, že jen odvážným štěstí přeje. A kdo nic nedělá, nic neztratí, ale taky nic nového nenajde....

Jak to vidíte vy?

Psáno pro www.bejbykurz.cz