Rodina 21. století

V Českém Krumlově právě probíhá Mezinárodní hudební festival. Ačkoli nejsem žádná vášnivá milovnice vážné hudby, vyrazili jsme s manželem na koncert Václava Hudečka /housle/, Jana Simona /klavír/ a Jihočeské komorní filharmonie.

Musím se přiznat, že Koncert d moll od F. Mendelssohn-Bartholdyho v podání Václava Hudečka mým uším znělo jako rajská hudba. Ve víru událostí poslední doby se ve mě uvolnila vlna emocí, zaplavili mě pocity štěstí, až mi i slza ukápla...

Mám úžasné malé dítě, milujícího manžela. Díky mému koníčku i a rodičovské "dovolené" pomáhám rodičům a dětem žít spolu ve zdraví a pohodě. Příběhy mnohých rodičů mě často inspirují, dojímají a pomáhají mi posunout se opět o krok dál na své cestě.

Několik příběhů a událostí, které jsou si podobné, se v poslední době ke mě stále vrací a nutí mě k zamyšlení. Čím to je, že se v dnešní moderní společnosti šíří jako epidemie odkládání založení rodiny a mnohdy i její odmítání úplně? V naší zemi byl v roce 1985 průměrný věk prvorodičky 22,3 let a nyní je to již 29,8 let! Zatímco v zemích Afriky se předpokládá v roce 2050 nárůst počtu lidí z 0,750 miliardy (2007) na 1,997 miliardy a v Asii ze 4,030 na 5,226 miliardy, v Evropě by měl počet lidí KLESAT z 0,700 miliardy (2007) na 0,664 miliardy.

Co se to s námi děje? Proč naše kultura postupně vymírá? Proč si lidé stále více vybírají život bez dětí? Jaké jsou jejich životní hodnoty a jaké mají vize, jak žijí a co jim dává smysl života? Jaký odkaz po nich zůstane, až jednoho dne umřou?

Je to pohodlí a touha po životě bez starostí, životě plném zážitků a požitků? Strach, že na rodinu nejsou dost zralí, dost bohatí nebo na ni nebudou mít dostatek času?

Než si stihnete na tyto otázky odpovědět, možná se stane to, že stejně jako v dalších evropských zemích (Belgie, Francie), se v řádu několika desítek let z menšiny přistěhovalců stane většina. A nastane smutný konec evropské kultury a troufám si říci Evropy vůbec.

Co se to s námi děje?! Co je pro Boha špatného na tom mít děti? Milovat je a starat se o ně? Sledovat, jak rostou, těšit se z jejich úspěchů a sdílet s nimi jejich zklamání a podporovat je na jejich cestě životem?

Nevím, jak to vidí ti, co se rozhodnou rodinu nemít, ale já si život bez ní už nedovedu představit.

Ano, někdy to je docela náročné a únavné. Mnohdy jde však pouze o špatný úhel pohledu na věc a nedostatek vzájemného pochopení.

Co je pro Vás více naplňující? Když se můžete týden co týden zkalit s kamarády v hospodě, jezdit kamkoli a dělat cokoli. Pokaždé, když se však vrátíte domů, nikdo tu na vás nečeká, nikdo se Vám nepověsí pevně kolem krku a nevolá na Vás: Mami, mamí, maminko! (Tati, tatí, tatínku!) K čemu je takový život bez hloubky a bez lásky, bez možnosti na sobě každý den pracovat a učit tak děti svým vlastním příkladem těm skutečným hodnotám jako je láska, zdraví, svoboda, zodpovědnost, pravda a víra v sebe sama i v druhé, ve vyšší princip...

Takový život já nechci, život bez výzev a bez motivace na sobě pracovat, jen tak si bloumat životem a čekat, že to NĚCO ke mě přijde samo.

Věřím, že stále není pozdě na to se vzpamatovat a oprášit tyto nejdůležitější lidské hodnoty a začít na nich VĚDOMĚ pracovat. Věřím, že to stojí za to. Pro nás, pro naše děti a děti jejich dětí... Neb to oni jsou naše budoucnost. Nikdo jiný než my sami nás nezachrání.

Psáno pro www.bejbykurz.cz

Zdroje:

ad1) OSN, ČSÚ, ČZÚ

obr. http://baauuu.webnode.cz/news/a-jakym-smerem-pujdete-vy-rodina-vs-kariera/